O knize: rok / Poušť páchla mršinami. Slunce viselo nad hlavou, opuchlé a tlusté jako ta polská děvka v Red Creek. Pod horkými paprsky jsem se potil o nic méně než ve společnosti té děvky. Bylo dusno, jako by tam místo vzduchu byla horká polévka a vedro dělalo ten smrad naprosto nesnesitelným. Naše špinavé kapesníčky pokryté krvavými skvrnami a vysypané pískem nepomáhaly a páchly ještě hůř než cokoli jiného. Ve skutečnosti nepáchla samotná poušť, ale mrtví tvorové, kteří nás pronásledovali. Už několik dní utíkáme. Nikdo neměl tušení, kam máme namířeno. Nejprve s námi jel průvodce jménem Leipo, ale na druhý den zemřel na infarkt a my jsme mu dali kulku do hlavy, dokud nebyl vzkříšen. Nevěděli jsme, zda infekce postihla ty, kteří zemřeli přirozenou smrtí, ale rozhodli jsme se to neriskovat. Od té doby jdeme za sluncem, nahlížíme do opuštěného obzoru a sníme o tom, že uvidíme alespoň něco jiného než věčný písek a mrtvá stvoření. Naše láhve byly prázdné, naše žaludky také. Přes den nás pálilo slunce, v noci jsme mrzli.